Cesta na jezero Inle začala v Kinpunu ráno. Jeli jsme autobusem do Yangonu. Tam jsme přestoupili na autobus do Kalaw. Příjezd byl v plánu na 5 hodinu ráno a podle zkušeností autobusy měly několikahodinová zpoždění a tak jsme už nepočítali s ubytováním. „Bohužel“ autobus přijel do Kalaw mezi 2-3 hodinou ráno. V celém vesnici nebylo žádné osvětlení, takže jsme nevěděli, kde jsme.. Někdo z místních nás odvedl do ubytování, které bylo docela levné. Když jsme se ráno probudili, tak jsme zjistili, že jsme v ubytováni v penzionu, kde sídlí cestovní agentura přes kterou chceme zařizovat 2 denní cestu do Inle lake.
Cesto do chrámu, kde jsme měli spát byla krásná. Mimo přírody, místních farmářů jsme i viděli lokalitu, která je nepřístupná, protože se tam vyrábí drogy.
Chrám se na noc celý zavíral a dostali jsme doporučení, abychom na záchod mimo areál chodili ve větší skupince. Zhruba do 30 minut co jsme šli spát, všichni mimo místních dětí jsme spali v hlavní místnosti, jsme okolo chrámu slyšeli střelbu a hlasy.
Druhý den na snídani se náš průvodce ptal co se v noci dělo. Dozvěděli jsme se, že místní poslední dny drží v noci hlídky, protože do vesnice přicházejí skupiny, které unášejí děti. Tuhle noc zase přišli a tak je místní obyvatelé zahnali střelbou. Stejná situace se odehrává poslední týdny i po dalších vesnicích v okolí. Vládu/administrativa s tím nic nedělá.
Odpoledne jsme dorazili k Inle Lake, kde byli zájezdy turistů z Evropy.
