Naše dobrodružná cesta k jezeru Inle začala časně ráno v Kinpunu. Vydali jsme se autobusem do Yangonu, kde jsme přestoupili na spoj směřující do města Kalaw. Ačkoliv byl příjezd naplánován na pátou hodinu ranní, počítali jsme s obvyklým několikahodinovým zpožděním myanmarských autobusů, a proto jsme s ubytováním nepočítali.
Překvapivě však autobus dorazil do Kalaw mezi druhou a třetí hodinou ranní. Celé město bylo ponořeno do tmy bez jediného pouličního osvětlení, takže jsme netušili, kde se vlastně nacházíme. Naštěstí nás jeden z místních obyvatel zavedl do levného ubytování.
Ráno nás čekalo příjemné překvapení – zjistili jsme, že nocujeme přímo v penzionu, kde sídlí cestovní agentura, přes kterou jsme si chtěli zorganizovat dvoudenní výlet k jezeru Inle.
Cesta k chrámu, kde jsme měli strávit noc, se ukázala jako nádherná. Kromě úchvatné přírody a setkání s místními farmáři jsme zahlédli i oblast, která je pro turisty nepřístupná kvůli výrobě drog.
Chrám se na noc zcela uzavíral a dostali jsme doporučení, abychom při návštěvě záchodu mimo areál chodili vždy ve větší skupině. Zhruba třicet minut poté, co jsme si lehli spát v hlavní místnosti spolu s ostatními návštěvníky (pouze místní děti spaly jinde), se ozývala z okolí chrámu střelba a hlasy.
Druhý den ráno při snídani se náš průvodce zeptal, co jsme v noci slyšeli. Teprve tehdy jsme se dozvěděli znepokojivou pravdu – místní obyvatelé již několik dní drží noční hlídky, protože do vesnice přicházejí skupiny, které unášejí děti. I tu noc se pokusili přijít, ale místní je odradili střelbou.
Jak jsme zjistili, podobná situace se opakuje v posledních týdnech i v dalších vesnicích v okolí. Bohužel místní administrativa ani vláda proti těmto incidentům nezasahuje, takže si lidé musí pomáhat sami.
Odpoledne jsme konečně dorazili k jezeru Inle, kde jsme se setkali s dalšími turisty z Evropy. Kontrast mezi klidnou turistickou atmosférou u jezera a napjatou situací v horských vesnicích byl nápadný.
